Orangutan napsal:Wufengovy (nádherné, mimochodem) fotky mě inspirovaly k otázce, zda někdo další máte zkušenosti se smíšenými porosty.
Obecně se všude doporučuje monokultura, a to právě nejčastěji z estetických důvodů. Co když se to ale někomu líbí? (Například tyto dva kultivary spolu jsou moc pěkné). Pomineme-li vkus, důvodem proti dvěma a více druhům na jednom stanovišti může být konkurenční boj o živiny a prostor. Ale co když souboj o světlo povede naopak k vyššímu vzrůstu? Mám uprostřed porostu Ph. atrovaginaty malinkatou rostlinku B. fargesii. Letos vyhnala jeden výhonek, tenoučký, asi 0.5 cm tloušťka, ale táhne se snad 4 m výšky! Asi je to jako stromy - v lese jsou vyšší než solitéra na louce. Četl jsem někde, že rostlina nejen vnímá stín (to víme), ale že nějak pozná, je-li ten stín od budovy, skály nebo jiných neživých věcí, a toho si moc nevšímá, anebo pochází od jiné rostliny, a v tom případě se snaží ji přerůst.
Vaše zkušenosti a názory? Kromě estetiky?
U toho mého smíšeného porostu to nedělá problémy. Je to v podstatě jeden druh, podobně vitální, tak se navzájem neutlačují. Jinak bych nechal klidně prorůst v živém plotu několik druhů dohromady. Asi by to ničemu neškodilo, pokud by se vybraly podobně vitální a vysoké druhy.
U toho příkladu co píšeš bych se toho bál. Jestli se kořeny Bashania fargesii dostanou mezi kořeny Phyllostachys atrovaginata a časem se třeba ukáže, že jí to vadí, nebo bere živiny, bude strašný problém jí odstranit. Neobejde se to bez silného poškození kořenů Phyllostachys atrovaginata. Já bych preferoval Phyllostachys atrovaginata, která mi roste dobře. Bashania fargesii mi zůstávala malá a omrzala. Když jsem jí vykopával, šel jsem skoro metr hluboko, takže pustit si jí volně do trsu jiného bambusu bych se bál. Také ten konkurenční boj za světlem povede k tomu, že se bude vytahovat a nepůjde do tloušťky což pak může zapříčinit nadměrné ohýbání stébel zejména po dešti a v zimě pod sněhem.
Nechat prorůst Sasy, nebo Pleioblasty jde, ale je pak nutné se do budoucna smířit s tím, že už je nikdy nikdo nerozdělí. Případně se pak dá vzít odkopek a jinde si znovu vypěstovat čistý druh.
U Fargesií se to v přírodě stává. Semenáče mnohdy nezůstávají oddělené, tak jak to pěstujeme v zahradách. Slabé uhynou a silné se zapojí mnohdy do monokulturního porostu. Já nechávám živý plot z Fargesia murieliae se také zapojit a ničemu to nevadí. Bokem trsy srůstají a nepozoruji, že by tím něco trpělo.
Pokusně jsem nechal prorůst Sasy jako podrost Phyllostachysů a to nijak neškodilo, jen mi přišlo, že to bralo část živin Phyllostachysům. Protože chci co největší stébla, zkusmo jsem podrost vysekal a vyrostla silnější stébla. Může to být náhoda, ale asi to, že se porost prosvětlil, šlo víc slunce a deště ke kořenům a to pomohlo. Ale hezké to bylo. Tam kde nejde o co největší stébla ta kombinace vypadá dobře.
Kombinace Pleioblastus, Sasa a Fargesia bych se vyvaroval. Cokoli co proroste do trsu Fargesií se strašně špatně odstraňuje a ani to podle mého nevypadá dobře. Vyjímku tvoří Fargesia demissa Gerry která má velké rozestupy mezi stébly a nějaký nízký podrost v ní vypadá dobře.
Sám mám skoro všechno v monokultuře a přijde mi to tak lepší.
Jinak jsem také zvědav, zda má někdo smíšené porosty a jak to prosperuje.
