Opuncie - mrazuvzdorné druhy (Stránka 1 z 2)

Supr, těším se. Moje na balkóně přežily docela dobře, akorát jsem jim asi namíchal moc chudou půdu, tak květy jsem zatím neměl, nebo jsou ještě moc malé, uvidíme. Ty co mám venku na skalce postihla teď trochu jarní hniloba, tak se teprve vzpamatovávají.

Opuntia polyacantha var. polyacantha

Je ideální druh pro venkovní pěstování, absolutně odolná. Areál rozšíření v přírodě je obrovskej, celý západ ameriky od Mexika po Kanadu. Nejsevernější výskyt je v Kanadském Drumheller, nejvýše roste v horách do cca 3000 m.n.m.

var. polyacantha je nejotužilejší, na jih od Utahu rostou var. hystricina, erinacea, arenaria, nicholii. Ty jsou u nás spíše nedostatečně odolný. Trpí vlhkostí a vymrzáním.

Obr.1 - z roku 2009
Tahle je podobná těm z Utahu, červený květy, řídký otrnění, na zimu se barví články do fialova. Severní formy jsou hustěji otrněný, žlutě kvetou a v zimě zůstávaj zelený.

Obr.2 - z roku 2011
To je můj oblíbenec, hybrid, podobá se už hystricinám. Každoročně bohatě kvete, nepomrzá, nehnije.

Poznávacím znakem druhu polyacantha jsou mrazuvzdornost, vysychavý plody, nerozpadavý články (článek nelze snadno oddělit rukou, nutno použít nůž)

Další druh zase příště.

Opuntia fragilis

Nejmenší a nejmrazuvzdornější opuncie ze všech. Opuntia fragilis je kaktusem amerických prérií, její areál rozšíření odpovídá pastvinám bizonů, kteří jí roznášeli po prériích. Drobné články se snadno odlamují, stačí dotknout se trnů se zpětnými háčky a už si článek nechtěně odnášíte s sebou.

Mám ale i formu z Britské kolumbie která vydrží krupobití aniž by se cokoliv rozlámalo.

Kromě vlhkého východu roste po většině Ameriky, od Arizony po Peace River na 56°severní šířky v Kanadě. V horách jde až do 3000 m.n.m. Mrazuvzdorný jsou všechny formy.

Na východě se často kříží s humifusou, na západě s polyacanthou, na jihu s phaeacanthou. Ve státech Oreton, Idaho, Washington tak na náplavech řek vzniknul druh Opuntia x Columbiina, z nichž některý jsou s fantasticky dlouhými trny.

U nás je největším nebezpečím krupobití, trs opuncií se tak rozlamuje na hromadu článků. Rozlamují a roznášejí jí po zahradě taky kočky a další zvířata.

Kvete různě barevně, obvykle žlutě a to až větší trsy pokud je mezi tím něco nerozláme. Naštěstí starší články drží už pohromadě dobře. Plody jsou malý a suchý, nejedlý.

Obr.4 - z r. 2011

Obr.5 - detail

Obr.6 - hybrid "Fussen" (2011)

Obr.7 - hybrid "Freiburg" (2010)

Poslední dvě kvetou i v malý velikosti na rozdíl od normálních fragilisek.

Opuntia macrorhiza

Op. macrorhiza zaujímá většinu středních států Ameriky, od Arizony po Louisianu, severně až po Jižní Dakotu a Wisconsin. Na východě a dále na západě (Nevada, Kalifornie) neroste. Jak napovídá název, má ztlustlé podzemní kořeny (i když ty mi po letech dělá i humifusa).

Severní formy jsou drobný a květem k nerozeznání od humifusy, jižní jsou mohutný a vzhledem i květem se podobají druhu op. phaeacantha. Běžná barva květu je žlutá, příp. s oranžovým středem. Články drží pevně, plody jsou jedlý dužnatý.

Mrazuvzdornost severních forem je vynikající, jižní jsem si testovat netroufnul neboť to není u nás zas tak běžný kaktus.

Obr.9 - z roku 2011 - jižní forma s neobvyklým oranžovým květem. Moje nejmohutnější platyopuncie. Michael Kiessling, známý pěstitel z německa uvádí že je "absolut hardy". Radši jsem jí letos schoval, neměl jsem odvahu riskovat zmrznují.

Opuntia whipplei (Cylindropuntia whipplei, Whipple cholla)

Tenhle rod se od předchozích liší, články jsou oválný, podlouhlý. Kaktus roste vzpřímeně, dřevnatí a vytváří křoví výšky cca do metru.

Má i jiný typ trnů, ty jsou v jakémsi obalu který je chrání před povětrnostními podmínkami. Trny tak zůstávají po léta ostré, při doteku se obal snadno rozlomí a nepoškozený harpunovitý trn se zabodne do kůže. Na druhou stranu mezi trny nejsou glochidy (mikroskopický trny co se snadno oddělují od kaktusu a zůstávají zabodnutý).

V přírodě roste na jihozápadě USA, severně po Nevadu, Utah, Colorado, poměrně vysoko v horách. Mrazuvzdornost je vynikající díky tomu, že zimuje nad sněhem a ne pod ním jako platyopuncie.

Kvete žlutě, plody žlutý nejedlý.

Obr.10 – z roku 2011