Obr.25) Op. fragilis, drobná forma z Wyomingu

Obr.26) Op. fragilis "Freiberg"

Obr.27) Op. fragilis x humifusa

Obr. 19 - Op. polyacantha var. polyacantha, Redcliff, Alberta, jižní Kanada

Obr. 20 - Op. humifusa

Obr. 21 - Op. polyacantha var. polyacantha

Také Jižní amerika má mrazuvzdorné opunciovité kaktusy, ovšem tyhle je nutno zimovat v suchu ve skleníku. Mrazy v Jižní Americe vysoko v horách klesají i pod -20, ovšem mají jiný charakter, mrzne jen v noci. Při mrazu za inverzí potřebují přes den přitopit, zamrznutí trvale na teplotu pod cca -10 by je zabilo. Pokud svítí přes den slunce tak se zimou nemají problém.

Obr. 22 - Cumulopuntia boliviana - tento Bolívijsko Peruánsko Argentinský druh roste až do výšky 4700 m.n.m. a spolu s Austrocylindropuntia floccosa je nejvýše rostoucím druhem kaktusu vůbec.

Obr. 33 - Maihueniopsis glomerata - neroste sice tak vysoko v horách ale zato dále od rovníku - v Argentině

Obr. 16 Opuntia fragilis

Obr. 17 Opuntia fragilis "Freiburg"

Obr.12 - Opuntia rhodantha „dornenlos“ – beztrnná forma Opuntia polyacantha var. polyacantha
zajímavá ale choulostivější forma, při dlouhodobých "monzunových" deštích ohrožovaná hnilobou

Obr.13 – divoce vytrněná Opuntia polyacantha var. polyacantha, Cheyenne, Laramie County, Wyoming, 1830 m.n.m.

Obr.14
– vlevo Opuntia polyacantha var. polyacantha, Cheyenne, Laramie County, Wyoming
– vpravo Opuntia polyacantha var. polyacantha, Reedpoint, Stillwater County, Montana, cca 1200 m.n.m.

Před pár lety jsem věnoval rodičům opuncii humifusu. Zalévali a hnojili jí stejně jako muškáty vedle v truhlících. Nikdy jsem neviděl kaktus tak kvést. Doslova obalený květy.

Pravda že hnůj je trochu riskantní ohledně hniloby kořenů, ale  zase má výsledky. Pokud uhnijou kořeny, vršek přežije a dá se zakořenit. Není to jako u mexika, kde to hnije jak jablko - nezadržitelně a celý.

Kdo chce u nás mít venku opravdu velký kaktus, potom se nabízí tenhle druh. Podobá se předchozímu druhu s tím rozdílem že je větší s tlustšími články, v Čechách dorůstá 1,5 m na výšku i šířku. (PBZ Trója, sekce Mexiko) V amerických pouštích až do 3 m výšky.

Kvete fialově, existují i oranžově a růžově kvetoucí. Plody žlutý, uvádí se sice že jedlý ale rozhodně nejsou chutný.

Rozšířením Jihozápad USA, nejseverněji v Coloradu a Kansasu. Mrazuvzdornost výborná, nejotužilejší formy co v Evropě kolují jsou původem ze severu Colorada.

Obr.11 – vypůjčil jsem si z internetu, ty co mám potřebují ještě pár roků pěstování

Další fotky opuncií budou až s letošním kvetením.

Howgh, domluvil jsem.

Tenhle rod se od předchozích liší, články jsou oválný, podlouhlý. Kaktus roste vzpřímeně, dřevnatí a vytváří křoví výšky cca do metru.

Má i jiný typ trnů, ty jsou v jakémsi obalu který je chrání před povětrnostními podmínkami. Trny tak zůstávají po léta ostré, při doteku se obal snadno rozlomí a nepoškozený harpunovitý trn se zabodne do kůže. Na druhou stranu mezi trny nejsou glochidy (mikroskopický trny co se snadno oddělují od kaktusu a zůstávají zabodnutý).

V přírodě roste na jihozápadě USA, severně po Nevadu, Utah, Colorado, poměrně vysoko v horách. Mrazuvzdornost je vynikající díky tomu, že zimuje nad sněhem a ne pod ním jako platyopuncie.

Kvete žlutě, plody žlutý nejedlý.

Obr.10 – z roku 2011

Beztrnná fialově kvetoucí op. basilaris je nejhezčí opuncií vůbec. Bohužel pochází z horké Kalifornie a Arizony, naše zimy snáší dobře jen pokud je v suchu (skleník).

Drobná žlutě kvetoucí var. aurea z Utahu je dostatečně otužilá i pro pěstování na skalce. Jako všechny formy druhu je beztrnná.

Op. macrorhiza zaujímá většinu středních států Ameriky, od Arizony po Louisianu, severně až po Jižní Dakotu a Wisconsin. Na východě a dále na západě (Nevada, Kalifornie) neroste. Jak napovídá název, má ztlustlé podzemní kořeny (i když ty mi po letech dělá i humifusa).

Severní formy jsou drobný a květem k nerozeznání od humifusy, jižní jsou mohutný a vzhledem i květem se podobají druhu op. phaeacantha. Běžná barva květu je žlutá, příp. s oranžovým středem. Články drží pevně, plody jsou jedlý dužnatý.

Mrazuvzdornost severních forem je vynikající, jižní jsem si testovat netroufnul neboť to není u nás zas tak běžný kaktus.

Obr.9 - z roku 2011 - jižní forma s neobvyklým oranžovým květem. Moje nejmohutnější platyopuncie. Michael Kiessling, známý pěstitel z německa uvádí že je "absolut hardy". Radši jsem jí letos schoval, neměl jsem odvahu riskovat zmrznují.

Kaktus amerického jihozápadu. Má mnoho forem lišících se vzhledem i květem, řada je otužilá i pro střední evropu ale spolehlivě jen var. phaeacantha nejlépe původem z Colorada. Je už introdukovaná i ve střední Evropě, u nás jí najdeme na Lovoši, Pálavě a dalších místech. U nás nehrozí invazí v krajině, spíš jen přežívá. Roste na zásaditých půdách.

Kvete žlutě, jižní formy často i červeně, existují i s oranžovými květy. Plody jsou dužnatý, jedlý, větší a chutnější než u humifusy. Články drží pospolu velmi pevně, jako u polyacanthy. Typický jsou hnědý trny - ale jen u severních forem.

Obr.8 - tahle vzhledem odpovídá formám z Colorada a severu Nového Mexika

Nejmenší a nejmrazuvzdornější opuncie ze všech. Opuntia fragilis je kaktusem amerických prérií, její areál rozšíření odpovídá pastvinám bizonů, kteří jí roznášeli po prériích. Drobné články se snadno odlamují, stačí dotknout se trnů se zpětnými háčky a už si článek nechtěně odnášíte s sebou.

Mám ale i formu z Britské kolumbie která vydrží krupobití aniž by se cokoliv rozlámalo.

Kromě vlhkého východu roste po většině Ameriky, od Arizony po Peace River na 56°severní šířky v Kanadě. V horách jde až do 3000 m.n.m. Mrazuvzdorný jsou všechny formy.

Na východě se často kříží s humifusou, na západě s polyacanthou, na jihu s phaeacanthou. Ve státech Oreton, Idaho, Washington tak na náplavech řek vzniknul druh Opuntia x Columbiina, z nichž některý jsou s fantasticky dlouhými trny.

U nás je největším nebezpečím krupobití, trs opuncií se tak rozlamuje na hromadu článků. Rozlamují a roznášejí jí po zahradě taky kočky a další zvířata.

Kvete různě barevně, obvykle žlutě a to až větší trsy pokud je mezi tím něco nerozláme. Naštěstí starší články drží už pohromadě dobře. Plody jsou malý a suchý, nejedlý.

Obr.4 - z r. 2011

Obr.5 - detail

Obr.6 - hybrid "Fussen" (2011)

Obr.7 - hybrid "Freiburg" (2010)

Poslední dvě kvetou i v malý velikosti na rozdíl od normálních fragilisek.

Jestliže předchozí druh je kaktusem amerického západu, tak opuntia humifusa je kaktusem teplých vlhkých nížin východu. Obývá celou východní polovinu Ameriky, od Floridy přes New York až po Minnesotu.

Je kaktusem zcela unikátním, roste v zalesněných oblastech se srážkami až 1500 mm ročně na skalách a písčitých náplavech. Mrazuvzdornost je pro naše klima dostatečná, dokonce i kříženci z jihu přežili letošní zimu.

Humifusa je zcela beztrnná (New Jersey) až divoce trnitá (kříženci z Minnesoty). Obvykle ale bez trnů se spoustou glochid. Květy žlutý s oranžovým středem nebo celožlutý (New Jersey). Plody měkký, šťavnatý, jedlý s výraznou vůní po malinách. Chutná spíš po melounu, ale bacha na glochidy, je třeba opálit zapalovačem. Články pospolu nedrží tak pevně jako u polyacanthy, dají se ulomit.

U nás jí vyhovuje vydatná zálivka a pěstování jako běžný hrnkový kytky. Potom dokáže za rok až zečtyřnásobit počet článků nebo bohatě vykvést – podle způsobu pěstování. Jedná se o nejvhodnější kaktus do našeho vlhkého klimatu. Přežívá i sucho ale omezuje růst a kvetení.

Na jaře začíná růst a kvést jako poslední z opuncií až když je už opravdu teplo.

Obr.3 - z roku 2010, na skalce, tahle je spíš přisušená