OPRAVDU volné pěstování.

Já mám skoro všechno volně. Každý rok to hlídám.

Přesně tak to je, jak předpokládáš. Pozoruji to na svých rostlinách už dlouho. Když se sazenice vysadí, je výrazně méně odolná, než rostlina po několika letech pěstování. Myslím, že tam hraje roli několik faktorů. Když se rozroste na x krát x metrů porost sám o sobě vytváří mikroklima, které pomáhá růstu. Zpravidla po zimě bývá poškozená, pokud je poškození, strana vystavená slunci, případně větrům. To znamená, že omrzne jen menší část a zbytek bývá v pohodě. Čím větší plochu obsadí, tím má více živin, případně vody k dispozici. Sílící kořenový systém po letech zadržuje také více živin a věřím, že pomůže nadzemní části lépe přečkat zimu. Zejména za mrazů může suplovat nedostatek vody a listy tak méně schnou.

Byl jsem v bambusovém lese v Číně a někdy jde o smíšené výsadby se stromy, někdy je to jen monokultura bambusu. Neroste však tak, jak je známé z naších zahrad, kdy se je většinou snažíme udržet na nějakém vymezeném prostoru, ale rozrůstá se volně do stran, stébla jsou od sebe několik metrů. Přirovnal bych to trochu jako k našim smrkovým monokulturám. Na zemi je napadané bambusové listí, jak u nás jehličí, nic moc v podrostu neroste, jen někde.

Jesli máš takhle velkou plochu k dispozici, šlo by zapěstovat pěkný bambusový les. Velikost je parádní, jen ta nadmořská výška je trochu rizikový faktor. 550m.n.m může být dost, ale určitě záleží na lokalitě a průběhu zim na ní. Pokud tam pravidelně půjdou teploty pod -20°C rostliny se budou vyčerpávat a může se stát, že zůstanou menší a nikdy nerozvinou svůj potenciál. Taky je důležitá suma teplot za rok. V takhle výše položené lokalitě může sezona začínat později a některé druhy to může zpomalovat v růstu. Já mám hlavní zahradu cca. 450 m. n m. a mám o zhruba měsíc pozdější rašení stébel, než ostatní v jiných lokalitách. U některých druhů to je problém, že nestačí pořádně dozrát listy a každé jaro je rostliny musí obměnit, což myslím, také bere sílu. U mě je to třeba Phyllostachys parvifolia a částečně Phyllostachys atrovaginata, které mi lezou až většinou v červnu, občas i později.

Pro pokusnou výsadbu bych doporučil spíš různé Phyllostachys aureosulcata. Mají vynikající zimní odolnost, rychle narůstají, rychle se rozšiřují, jsou vitální i na chladnějších lokalitách a dokážou udělat i slušně tlustá stébla, která jsou pevná a vhodná k dalšímu využití. Taky bych doporučil vysadit více sazenic najednou, progres pak bude rychlejší o mnoho let.

Pokud jsou tam teď nálety, na krajích bych je klidně nechal jako větrolam. Ideální by bylo vysázet jehličnany ze strany odkud v zimě fouká, aby v zimě chytily studené větry. To pomáhá hodně.