Annotated Checklist and Atlas of Taxonomy, Synonymy, Distribution, and Conservation Status (8th Ed.)

Online dostupné zde:

http://www.iucn-tftsg.org/checklist/

Přímý link na pdf soubor zde:

http://images.turtleconservancy.org/doc … 8-2017.pdf

Taxonomie - literatura, dostupné zde:

http://www.iucn-tftsg.org/taxonomic-lit … -database/

Systematika rodu Chelodina zde:

http://www.carettochelys.com/chelodina/ … a_main.htm
http://www.carettochelys.com/chelodina/ … xonomy.htm
http://www.carettochelys.com/literature.htm

Jedná se o středně velký druh želv obývajících povodí řek Amazonka a Orinoko. Jejich velikost může údajně dosáhnout až 35cm. Sám jsem vždy viděl pouze výrazně menší jedince, moji dospělí chovanci se množí ve velikosti kolem 20 cm. Karapax je oválný, plochý. Barevnost je dost variabilní od světle hnědé, po tmavě hnědou až u některých jedinců po černou. Také v průběhu růstu se někteří jedinci přebarvují a mění zbarvení ze světlé až po velmi tmavou a naopak. Podnětů, které přebarvení způsobí, může být asi více. Jedním z nich může být pravděpodobně dominance jedince, sám jsem ale hlavně pozoroval změnu barvy u některých jedinců při změně barvy dna. Po přestěhování z tmavého podkladu do nového prostoru se světlým dnem i barva některých želv výrazně zesvětlala.
Hlava je mohutná, navrchu hnědá s tmavými tečkami a tmavým proužkem, který jde od nosu přes oko až nazad hlavy. Spodek hlavy je světlý, pod bradou má dva menší vousky. Samci jsou menší, mají delší ocas a štítky do tvaru písmene V. Samice jsou o něco větší, mají ocas kratší a štítky do tvaru písmene U. Velmi se podobají Mesoclemmys nasuta, jsou však výrazně menší.

Mesoclemmys raniceps samec 20cm - samice 21,5cm, male 20cm - female 21,5cm

Chov není náročný. Teplota vody kolem 25°C, světlo spíše mírnější. V přírodě žijí skrytě, takže ocení vhodné úkryty. Nejsou extra dobrými plavci, takže výška hladiny je vhodná tak vysoko, aby se bez plavání mohly bez problémů nadechnout. Drží se pouze ve vodě, na souš samice leze jen v období snášení vajec. Co se týče agresivity tak moje zkušenosti jsou následující. Skupina několika mláďat z importu z počátku bez problémů spolu žila pohromadě. Po cca. 2-3 letech kdy začalo dospívání se někteří jedinci stali agresivními vůči ostatním a to vyžadovalo držet je odděleně. Když dospěli, opět nebyl problém se společným chovem a vybraná skupina 2 samci a 3 samice spolu spokojeně žila v jenom společném prostoru. Později jsem chov omezil a dohromady už žije jen jeden pár bez jakýchkoli problémů. Společně s nimi mám pár Mesoclemmys gibba a občas i jiné podobně velké želvy a nikdy jsem žádnou agresivitu vůči nim nezaznamenal. Zprávy jiných chovatelů ale hovoří o agresivitě jejich chovaných jedinců, takže je možné, že různá zvířata či zvířata z rozdílných lokalit mají různý stupeň agresivity. Z toho usuzuji, že pokud se vyberou jedinci, kteří si navzájem sedí, společný chov je bezproblémový. 

Co se týče krmení není u nich žádný problém. Díky tomu, že mají velké hlavy, jsou schopné spolknout i poměrně velká sousta. Potravu nasávají, podobně jako matamata. Předkládám různorodou masitou potravu krájenou na větší kousky, kterou ochotně přijímají. Kromě toho jsou ochotné brát i plovoucí granule z hladiny.

Mesoclemmys raniceps samec, male

Mesoclemmys raniceps samice, female

Páření probíhá zejména na podzim. Samice pak klade v zimních měsících většinou ve dvou snůškách kolem šesti vajec. Snáší do písku zejména večer či v noci. Inkubuji při teplotě 28-31°C a úspěšné líhnutí jsem zaznamenal po 5 měsících při zvýšené vlhkosti u konce inkubace. Podobně jako u dalších druhů z rodu Mesoclemmys ne všechna mláďata se vyklubou sama. Mnoho vajec jsem měl oplodněných, s plně vyvinutým mládětem, které se nebylo schopné dostat ven.

Mesoclemmys raniceps samec - mládě - samice, male - hatchling - female

užitečné zdroje:

https://www.researchgate.net/publicatio … childkrote

http://www.herpetologynotes.seh-herpeto … 11-214.pdf

Jedná se o menší druh želv. V dospělosti dorůstají do max. 23cm. Karapax je oválný, velmi tmavý, skoro černý. Plastron je také tmavý, ale některé štítky mají světlé okraje. Mláďata jsou světlejší, časem tmavnou. Hlava je malá, protáhlá, zespodu má dva hmatové vousky.
Obývají menší vodní toky, jezírka, bažiny zejména v původních lesích v částech krytých korunami stromů. V období sucha, při případném vyschnutí, jsou želvy schopné aestivovat v bahně a přečkat tak nepříznivé období. Žijí skrytě, aktivní jsou převážně za soumraku či v noci, ale někdy se přes den sluní. Jde o plachá zvířata, která při ulovení vypouští zapáchající pižmo. Co se týče potravy, jsou všežravé. V přírodě se živý různými vodními bezobratlými, obojživelníky, rybami, měkkýši, nepohrdnou ani mršinou. Také různé druhy vodních rostlin, řasy, trávy, ale i ovoce spadlé do vody s oblibou konzumují. Po úspěšném páření samice kladou do mělkých hnízd 2-4 vejce v průběhu suchého období. Mláďata se klubou po až cca. 200 dnech, kdy přichází období dešťů.
Rozšíření: střední a severovýchodní Peru, východ Ekvádoru, jihovýchodní Kolumbie, Venezuela, Francouzská Guyana, Trinidad, Paraguay, severovýchodní Brazílie.

Mnou chovaný pár pochází z importu. Dospělá zvířata měří - samec 15,5cm a samice 17cm. Jde o naprosto bezproblémové chovance, kteří si ale i po letech zachovávají částečnou plachost jako v přírodě. Je dobré jim vytvořit několik úkrytů, do kterých se mohou při vyrušení schovat. Pokud je klid, prozkoumávají prostor nádrže a hledají potravu. Drží se výhradně ve vodě, na souš leze pouze samice v době kladení vajec. Jsou to klidná, neagresivní zvířata, které je možné chovat s jinými podobně velkými druhy želv. Sám je mnoho let chovám společně s Mesoclemmys raniceps, s kterými se výborně tolerují.

Mesoclemmys gibba samice - samec, female - male

Krmím různorodou masitou potravou. Ač jsou v přírodě všežravci, v zajetí mi zelené krmení neberou a preferují masitou stravu. Jsou to velcí jedlíci, kteří akceptují i plovoucí granule, které s chutí požírají, takže je možné jim tímto způsobem dodat i rostlinou složku. Teplota vody kolem 25°C se mi zdá jako optimální, želvy jsou aktivní a prosperují.

Mesoclemmys gibba samice, female

Mesoclemmys gibba samec, male

Páření probíhá obvykle ve večerních hodinách. Samec obíhá kolem samice, kývá hlavou a snaží se o spojení. Samice klade zejména ve večerních hodinách do zhruba 10 cm hluboké díry 2-3 poměrně velké vejce. Při inkubační teplotě 28-31°C se mladé líhnou po cca 5 měsících. Pravděpodobně zvýšená vlhkost ke konci inkubace provokuje mláďata k proražení skořápky. Není snadné správně odhadnout čas a ne vždy to zabere, takže u několika vajec se mi plně vyvinutá mláďata nedostala z vajec ven a uhynula.

Mesoclemmys gibba - samice - mládě - samec, female - hatchling - male

Pěkně zpracované informace o Mesoclemmys gibba jsou v diplomové práci S. Böhma od strany 13.

Ecology of the chelid turtles Platemys platycephala, Mesoclemmys gibba and Mesoclemmys nasuta in French Guyana. With notes on short term migrations and dietary spectrum of Platemys platycephala in the Nouragues Field Reserve, French Guyana.

http://othes.univie.ac.at/13016/1/2011- … 400219.pdf

Další třeba zde: https://sta.uwi.edu/fst/lifesciences/do … _gibba.pdf

   Druh poměrně velký, dospělci maximálně až 37,1cm, obvykle do 30cm. Zbarvení šedohnědé, karapax zploštělý, oválný. Plastron žlutavý s různě velkými, hnědými skvrnami. Hlava mohutná, široká s vystouplým nosem, pod bradou má dva vousky. Hlava z vrchu tmavá, spodní část světlá. Samci mají v dospělosti mohutnější a delší ocas než samice a prohnutý plastron. 
   Rozšíření: Převážně Francouzská Guyana, dále Surinam, severovýchod Brazílie. Obývá pomalu tekoucí či stojaté vody. Osidluje močály, zaplavované lesy, vodní příkopy s bahnitým dnem. Je vázán na specifické omezené lokality. Migrace není u tohoto druhu pozorována.

Mesoclemmys nasuta samec - samice, male - female

   V Evropě se chová poměrně zřídka, z velké většiny jde o importy, odchovů je zatím velmi málo. Chovám pár, importovaný před mnoha lety ze Surinamu. V počátcích byly problémy s aklimatizací. Želvy byly vystresované, odmítaly potravu. Jediné co v počátcích přijímaly, byly žížaly, později začaly brát i jinou potravu. I v dalších letech si zachovaly plachost, zůstávaly v úkrytu a krmení, pokud se vyděsily, odmítaly přijmout. Až po 7 letech jejich opatrnost polevila. Stále vyhledávají úkryt, ale při krmení jdou za nabízenou potravou a berou si vcelku bezproblémově. Nejde o agresivní druh. Dají se bez problémů chovat s podobně velkými želvami. Jen při krmení je potřeba trochu opatrnosti a krmení dávkovat do více míst. Mají opravdu mohutné čelisti, takže omylem ukousnutá hlava spoluobyvatele může být nepříjemným důsledkem společného chovu. Na druhou stranu ani po 10 letech společného chovu s několika dalšími druhy nikdy k žádné nepříjemnosti nedošlo. (Údajně podle zkušeností některých zahraničních chovatelů je u tohoto druhu značná vnitrodruhová agresivita. Toto nemohu posoudit, neboť chovám pouze jeden pár a mezi samicí a samcem k žádným útokům nedochází.)
   Po aklimatizování jde o velmi klidná, poměrně nenáročná zvířata. Nemyslím, že jsou extra dobří plavci. Spíše odpočívají v úkrytu a výška hladiny, kdy se můžou pohodlně nadechnout ze dna, se mi pro ně zdá ideální. Údajů o jejich životě v přírodě je velmi málo. Zřejmě půjde o zvířata se soumračnou aktivitou, žijící skrytě. I v domácích podmínkách ocení méně osvětlené prostory. Při silném svitu zalezou do nejtmavšího kouta, odkud nevylézají. I přes jejich poměrně velkou velikost se dají chovat i v bytových prostorách. Díky jejich menší aktivitě se spokojí i s menšími prostory k chovu. Podle měření na lokalitách, v čase odchytu, želvy žily vodě teplé 25°C. Sám je chovám v podobně teplé, někdy i v o něco studenější vodě a prosperují bez problémů. Želvy se nesluní, na souš lezou pouze samice za účelem snášky.         
   Potravu předkládám v takových kusech, aby se daly pohodlně spolknout. Při jejich velikosti hlavy, je samec schopen spolknout najednou plevelnou rybku 10 i více cm dlouhou. Samice adekvátně menší. Kromě zkrmování celých rybek, krmím hovězím srdcem, kuřecími srdíčky, občas paličkou rozmlácenými kuřecími krky, myšaty, šneky atd. Sépiová kost je k dispozici neustále. Rozbory trusu u volně žijících jedinců ukázaly, že v přírodě požírají kraby, brouky, ale i ovoce, rostliny a semena rostlin.

Mesoclemmys nasuta - samec - male

Mesoclemmys nasuta - samice - female

   Páření začalo u mého páru až po 7 letech od importu, kdy samec, zejména na podzim začal samici pronásledovat a pářil se s ní. Od té doby podzimem začíná období několika měsíců, kdy se pár páří. Samice v prvních dvou letech po začátcích páření nesnesla žádná vejce. (Možná páření bylo v počátcích neúspěšné.)  Pak začala klást ve dvou snůškách od 3 do 5 vajec. Samice je před samotným snášením neklidná. Aktivně asi 14 dní pobíhá po nádrži, než dojde k samotnému vykladení.
Pokud jde o pohlavní dimorfismus, tak jde mnohdy o velmi různé postřehy. Na mnoha internetových stránkách se uvádí, že samice dorůstají větších rozměrů než samci. Nevím, odkud tyto informace pocházejí. Můj samec je výrazně větší než samice. Je tomu tak od importu, samice nějak výrazně neroste a ani zdaleka se mu velikostí nevyrovnává. Rozdíl mezi nimi zůstává velmi znatelný. Měl jsem možnost vidět i jiné importované dospělé páry a vždy byl samec výrazně větší než samice. S. Böhm ve své diplomové práci uvádí, že pohlavní dimorfismus u tohoto druhu není rozeznatelný, protože průměrná velikost samců (264 ± 54 mm) a samic (253 ± 43 mm) se od sebe příliš neliší. Jsou to zajímavé rozdíly v pozorování. Já zatím vždy viděl samce větší, takže bych se přikláněl k tomu, že samci jsou u tohoto druhu větší než samice. Můj samec měří 28cm, samice 24,5cm.

Mesoclemmys nasuta - samec - male

Mesoclemmys nasuta - samice - female

   Vejce inkubuji ve vermikulitu při kolísavé teplotě cca. 28-32°C. Zpočátku jsem neměl moc úspěchů. Vejce byla buď neoplodněná, nebo se mláďata nedostala ze skořápky ven. Po vyslechnutí zajímavé teorie Dr. Salvatore Capassa, který tvrdí, že v přírodě jsou vejce před líhnutím zaplavená a to vyprovokuje teprve želvy k líhnutí, jsem přistoupil k násilnému otevření vajec. Zalití vodou nestačilo, tak jsem vejce po 5 měsících otevřel. Z vyvinutých dvou želv (obě měly ještě poměrně velký žloutkový vak), jedna uhynula během prvních 2 dnů, druhou se mi podařilo odchovat. Bohužel je velmi těžké odhadnout přesně dobu, kdy k otevření vajec přistoupit. Při kolísavé teplotě mohou být rozdíly ve vývinu zárodku otázkou několika týdnů a otevření příliš brzy či naopak pozdě má fatální následky. I jiné zdroje tvrdí, že vzrůstající vlhkost při inkubaci vyprovokuje klubání želv, takže při dalších inkubacích se budu snažit vlhkost postupně zvyšovat. Vyklubané mládě se velmi pomalu rozkrmovalo. Začalo přijímat nejprve živé patentky, později akceptovalo i mražené a další potravu.

Mesoclemmys nasuta - mládě prosinec 2015 - hatchling december 2015

   Pokud jde o název druhu, tak v posledních letech neustále cestuje mezi rody, je poměrně složité se v tom orientovat. Mesoclemmys nasuta je snad poslední platný název pro tento druh. V názvu uvádím i jeho druhý nejrozšířenější název Phrynops nasutus, pod kterým jsem je získal.

Anglický název: Guyanan Toad-headed Turtle

Chovám i podobný druh, takového „menšího bratra“, který má zhruba poloviční velikost, jinak je mu však velmi podobný. Ten byl dříve popisován jako jeho poddruh Phrynops nasutus wermuthi Mertens 1969 později byl vyčleněn do samostatného druhu Mesoclemys raniceps.

Porovnání mladých Mesoclemmys nasuta a Mesoclemmys raniceps

Výborné informace o Mesoclemmys nasuta jsou v diplomové práci S. Böhma od strany 24.
Ecology of the chelid turtles Platemys platycephala, Mesoclemmys gibba and Mesoclemmys
nasuta in French Guyana. With notes on short term migrations and dietary spectrum of Platemys platycephala in the Nouragues Field Reserve, French Guyana.

http://othes.univie.ac.at/13016/1/2011- … 400219.pdf

Odchov v zajetí video: https://www.youtube.com/watch?v=Ptks5DxIMpY

Systematika: Turtle Taxonomy Working Group [van Dijk, P. P., J. Iverson, A. Rhodin, H. Shaffer, and R. Bour]. 2014. Turtles of the World, 7th Edition: Annotated Checklist of Taxonomy, Synonymy, Distribution with maps, and Conservation Status. Chelonian Research Monographs, no. 5, v. 7. 329-479

Tyto dlouhokrčky pochází z ostrova Roti, Indonésie kde obývají mělká jezírka, močály a rýžová pole. Byly zpočátku zahrnuty pod druh Chelodina novaeguienae, až v roce 1994 Rhodin, je popsal jako samostatný druh. Samice jsou větší, kolem 20 cm (největší nalezená samice měla 24cm), samci jsou menší s výrazně delším ocasem. Jde o neagresivní zvířata která se mohou chovat dohromady, jen občas se omylem při krmení mohou navzájem kousnout. Přesto bych doporučil oddělit samce, neboť jim samice mohou ukousnout penis, zřejmě v domnění, že jde o potravu. Již jsem takto přišel o dva samce, takže bych jejich společný chov se samicemi nedoporučoval. Samce je lepší přidávat jen na čas ke spáření a pak je chovat separátně.

Přijímají různorodou masitou potravu a jsou velmi žravé. Potravu loví rychlým výpadem a nasátím sousta do úst. Jedná se o velmi akvatilní druh, který na souš, kromě kladení vajec, prakticky neleze. Protože tyto želvy velmi dobře plavou, měly by mít v nádrži hlubší vodu. Je ale důležité jim alespoň v části vytvořit prostor s mělčí vodou, kde si mohou odpočinout a kde s oblibou spí.

Jde o velmi aktivní, společenská zvířata, která se snadno ochočí a neustále se snaží na sebe v nádrži upozornit. Upoutají také zvláštním kýváním hlavy (v angličtině head bobbing). Z dlouhokrček je toto můj nejoblíbenější druh.

Nejsem zřejmě sám, koho tyto želvy upoutaly, neboť v minulosti došlo k zdecimování jejich populace v místě jejich původu. Dovážely se ve velkém množství až to spolu s devastací jejich životního prostředí vedlo k dramatickému poklesu jejich počtu. Díky tomu, že jde o endemit a jejich rozšíření se omezuje pouze na jednu oblast byly ve snaze zachránit zbytky populace zahrnuty do CITES 2 a jejich vývoz je zakázán. Legálně dostupná zvířata jsou v současnosti už pouze z odchovů dříve importovaných jedinců. U nás se neregistrují.

Chelodina mccordi se v poslední době dělí na tři poddruhy:

Chelodina mccordi mccordi - endemit z ostrova Roti, Indonésie, východ provincie Nusa Tenggara.

zdroj zde: http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … 1_2008.pdf

              http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … _1994b.pdf

Chelodina mccordi roteensis - vyčleněná populace z jezera Enduy (Roti) a okolních mělčin. Od nominátního typu se liší velmi málo, viz. přiložený zdroj, nejvýraznější rozdíl je robustnější hlava.

zdroj zde: http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … _2007b.pdf

Chelodina mccordi timorlestensis - populace pochází z Timor Leste - Východního Timoru, jezera Ira Lalaro. Od nominátního typu se liší v několika detailech viz. přiložený link.

Byla popsaná nejdříve v zájmové publikaci jako samostatný druh Chelodina timorensis.

zdroj zde: http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … _2007a.pdf

O pár měsíců později popsaná ve vědecké literatuře jako poddruh.

zdroj zde: http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … l_2007.pdf

Do Evropy byly dovezeny velmi zajímavé, krásně zbarvené dlouhokrčky podobné Chelodina gunaleni. Možná se jedná o nový druh, velmi pravděpodobně ale půjde o zakrslou formu druhu Chelodina gunaleni. Oproti nim jsou výrazně menší, dorůstají maximálně 16cm, jinak se liší jen málo. Pokud vím v Evropě je množí jen jeden chovatel v Rakousku a jeden v Německu. Moje samice pochází z odchovu v Německu, samec je impotovaný z volné přírody, takže moje odchovy mají jinou krevní linii než dva výše zmíněné.

Popis těchto dlouhokrček zveřejnil Steffen Szymanski v časopise Marginata číslo 15 Zatím jsou velmi vzácné a v oběhu jsou pod provizorními názvy Chelodina ipudnabi - ipunabi apod.

Chov není náročný. Jsou to odolné, dobře žeroucí, neagresivní želvy, které i díky své malé velikosti jsou ideální pro chov v interiéru.   

Samice - female

Rozšíření: Indonésie, Papua - Nová Guinea

Mapa rozšíření zde: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c … ea.svg.png

Má dorůstat až do 30 cm. Žije v mělčinách, někde sezónně vysychavých. Ke snůšce dochází v období sucha, pozorované snůšky byly sneseny v září s počtem vajec 17-21. Mláďata se líhla po 9 týdnech. Živí se masitou potravou - vodní hmyz, obojživelníci, plži, malé rybky. Udává se i příjem různé rostlinné potravy. Odchycená zvířata vypouští zapáchající pižmo, později po aklimatizaci k tomuto nedochází.
 
Druh Chelodina novaeguineae Boulenger, 1888 je v současné době považovaný za platný, je o něm však velmi málo známo. Dříve tento druh zahrnoval populace i v Austrálii. Podle nových poznatků ale australská populace Chelodina novaeguineae je řazena jako Chelodina canni, z ní je ještě některými autory vyčleňována Chelodina rankini, která ale dosud není regulérně popsaná a její status je zpochybňován. V roce 2007 z něj byl vyčleněn nově popsaný druh Chelodina gunaleni. Mnoho let se pod tímto názvem dovážely dlouhokrčky z ostrova Roti - Chelodina mccordi. Pro vzájemnou podobnost, zejména se odlišuje méně robustní hlavou, s druhem Chelodina reimanni, je druh Chelodina reimanni řazen některými autory, jako poddruh - Chelodina novaeguineae reimanni - Artner, 2003. Jak se vyvíjí v poslední době nové popisy dlouhokrček, možná časem dojde k revizi i tohoto druhu.

Chovám dospělý pár. Samec byl importován z Indonésie. Samice má původ neznámý, dovezl jsem jí z Nizozemí. Chov je podobný jako u dalších zástupců rodu. Dobře plavou, takže se dají chovat ve vyšším vodním sloupci s možností odpočinku na mělčině. Samice je velmi žravá, aktivní dominantní zvíře. Samec je méně žravý. Dává přednost menším kusům potravy a preferuje u ní červené zbarvení, jak je známo u mnoha jiných druhů vodních želv. Držím je při teplotě 25-27°C.

Pro zájemce o systematiku zdroje zde:

http://www.mapress.com/zootaxa/2010/f/zt02496p037.pdf

krátký popis zde: http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … a_2000.pdf

Chelodina novaeguineae - dospělý samec - adult male.

Nový, teprve v roce 2007 popsaný druh dlouhokrčky, oficiální popis zde: http://www.iucn-tftsg.org/wp-content/up … _2007a.pdf

Tento druh objevil D. Gunalen a je po něm pojmenován. Želvy byly nalezeny v lokalitě Mimika v západní části ostrova Papua, Indonésie. Mohou dorůstat až 25 cm, mají oválný karapax bez výrazného středového kýlu. Mají poměrně robustní hlavy s bílým nosem, který u některých jedinců nemusí být výrazný. Samci jsou o cca. 30% menší než samice. Žijí v mělkých mokřadech. Samice snášejí až 15 vajec. Mláďata se líhnou po 3 měsících.

V zajetí žerou různorodou masitou potravu, která se jim nabídne. Jsou velmi žravé, čili je potřeba dát pozor a nepřekrmovat. Při teplotě vody 25-26°C jsou velmi aktivní. Jedná se o dobré plavce, kteří se dají chovat i v hlubší vodě. Přesto by alespoň část terária měla mít menší sloupec vody, aby se želvy mohly ze dna pohodlně nadechnout. Pro dospělé jedince mi přijde vhodnější hloubka vody taková, aby nemuseli trvale plavat. Někteří jedinci mi zůstávájí permanentně ve vodě, někteří občas na noc vylézají z vody a spí na souši. Jedná se o neagresivní druh, který je možný chovat ve skupinách. Dospělá zvířata je možné kombinovat i s menšími jedinci, jen při krmení je potřeba dohlédnout, aby se menší dostali ke krmení.

Jsou příbuzné s Chelodina reimanni a Chelodina novaeguineae. Od Chelodina reimanni se liší méně robustní hlavou, kulatějším tvarem karapaxu, samice jsou o něco menší a mají bílý nos, který u některých jedinců nemusí být příliš výrazný.

Od Chelodina novaeguineae se liší kulatějším tvarem karapaxu, mají robustnější hlavu, samice mohou dorůstat větší velikosti (až o 30%) a mají bílý nos, který u některých jedinců nemusí být příliš výrazný.

Chelodina gunaleni

Philippen & Grossmann, 1990

Tato dlouhokrčka pochází ze západní části ostrova Papua-Nová Guinea. Obývá především mělčí jezírka kde teplota vody může překračovat i 30°C. V období sucha mohou želvy aestivovat. Je velmi podobná druhu Chelodina novaeguienae od kterého se liší převážně mohutnější hlavou se silnými čelistmi. Předpokládá se, že se tyto silné čelisti vyvinuly k snadnějšímu drcení ulit vodních plžů. Želvy dorůstají do cca. 20 cm, samci jsou o něco menší a mají delší ocas. V literatuře uváděných 35 cm, bude pravděpodobně velikost abnormálně vzrostlého jedince. Pro chov v zajetí mi přijdou mnohem vhodnější než častěji dovážené dlouhokrčky Chelodina siebenrocki (Macrochelodina rugosa), které díky své velikosti vyžadují pro chov mnohem větší nádrže.

V zajetí se tyto želvy dobře adaptují a jejich chov není příliš obtížný. Vyžadují teplejší vodu cca. 25-26°C a přiměřeně mělkou vodu. Mláďata velmi dobře plavou a dají se chovat i při vyšším vodním sloupci. Dospělá zvířata mi přijde vhodnější chovat v mělčí vodě tak, aby se mohly pohodlně nadechnout ze dna bez plavání.

Přijímají různorodou masitou potravu a jsou velmi žravé. Vůči sobě ani jiným želvám nejsou agresivní a dají se chovat bez problémů dohromady.

Dospělé trio z importu 2007.  Adult trio from import 2007.

samice-samec-samice 0,1-1,0-0,1 female-male-female

Choval jsem několik let skupinu 1,2, respektivě 2,4 těchto nádherně vybarvených klapavek. Nechci fušovat klapavkářům do řemesla, tak jen pár postřehů z mého chovu, který vedl k úspěšnému pravidelnému odchovu mladých.

Některé želvy jsem získal jako dospělé, některé jsem si odchoval od mláďat. S mláďaty nebyl problém, dají se chovat dohromady, agresivitu jsem u nich nepozoroval. Žerou bez problémů všechno co se jim nabídne, žádný úhyn jsem u nich neměl. Dospělé jsem choval odděleně. Samice se snášely dobře, měl jsem je pohromadě, samce jsem choval zvlášť a dával je k samicím jen na páření. I tak jsem je měl v členitém akváriu s úkryty, aby se samice mohly před samcem schovat. Samci mají větší, zesílený ocas. Trvale se samicemi jejich chov nebyl možný kvůli jejich silné agresivitě.

Samice

Samec

Chov je snadný. Doporučuji členité akvárium s mnoha úkryty a možností vylézt z vody. Želvy moc ven nelezly, hlavně samice při kladení a tehdy, když potřebovaly utéct z dosahu samce. Vodní sloupec byl takový, aby nemusely k hladině plavat, teplota cca. 25°C. Cruentáti žerou vše, co se jim nabídne. Rybky, hovězí srdce, šneky, žížaly, želatinovou směs atd. Sépiová kost byla dostupná neustále. Po úspěšném páření samice snášely do písčitého kladiště. Snůšky 1-2 do roka, 2-4 vejce. Při inkubaci ve vermiculitu za kolísavé teploty 28-32°C se mláďata líhla po 3,5 měsíci.

Mládě květen 2010 - vlastní odchov.

To dole je jednodenní, to vpravo nad ní skoro měsíc stará.