Sekvoj je zajímavý strom, ale  můj je teprve cca 50 cm a druhý 30 cm. Snad tento rok trochu poroste.
Jinak jsou přijatelné ceny zde https://www.sekvoj.cz/

Tak přesně odtamtud jsem je kupoval do toho větrolamu, ale když má člověk trpělivost, ze semene v domácím prostředí je to lepší.

U Sequoiadendron giganteum (Sekvojovce obrovského) je toto hnědnutí v zimě normální, v létě mi dost proschly některé větvičky, ale to byla asi reakce na sucho, nebo přelití, nebo podle pěstitelů z Británie nedostatek železa.

Zajímavé, že tahle přesazená je rezavá skoro celá. A to bylo jen párkrát pár stupňů pod nulou. Zřejmě potřebuje pár let na stabilizaci na novém místě.

Pokud jde o řízkování, tak to mě u nich udivuje nejvíc. Jednou jsem uřízl vrcholek, píchnul do země a po zakořenění rostl pekelně rychle dál. Zkoušel jsem i větvičku z boku. Taky se chytla, napřímila a rostla jako nový strom dál. Ta životaschopnost je fakt neuvěřitelná.

Je určitě dobré, že je to vypěstováno ze semen, protože Sekvoje vždyzelená se velmi dobře dá pěstovat i řízkováním na rozdíl od Sekvojovce. A hlavní je, že se semenáčky nedají moc dobře školkovat, nesnáší uříznutí hlavního kůlovitého kořene. Takže rostlina rostlá ze semene s "neznásilněným" kořenovým systémem má největší šanci odolávat nepříznivým vlivům, což kdyby si uvědomili i lesníci tak by dnes dopady kůrovce byli daleko menší. Já osobně jsem velkým fanouškem Sekvoje vždyzelené a Sekvojovce obrovského, de facto je to původní dřevina :-)

Zhruba v roce 1998 jsem získal ze semen vypěstované semenáče sekvoje vždyzelené. Protože se nevědělo, zda se tento strom dá u nás pěstovat trvale venku, měl jsem ho pár let v květináči. Pak byl pokusně vysazen ven v Praze, po letech kdy se osvědčil, pak na lokalitu u Velkých Popovic, kde je cca 15 let. Roste na nechráněném místě. Zpočátku, když byl ještě malý mu často jehličí zhnědlo. To samé se děje i při silných zimách, někdy umrzají konce větví. Většina rezavého jehličí se ale s  oteplením opět zezelená a roste dál. Dodnes je v mnoha zdrojích uváděno, že jde o teplomilný druh a jsou pochybnosti zda u nás může venku růst. Tomuto se daří. V současné době má cca. 10 metrů a přes občasné namrzání koncí větví roste volně bez jakékoliv péče. Předpokládám, že u nás půjde venku pěstovat i na jiných lokalitách. 

Sekvoj vždyzelená je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 m a stáří až 2200 let. Je to jediný recentní druh z rodu sekvoj. Jeho název byl odvozen od jména náčelníka indiánského kmene Čerokíjů Sequoyaha, tvůrce indiánského písma. Je národním stromem Kalifornie.

Sekvoj je mohutný strom dorůstající značných výšek (běžně 60–90 metrů). Výška některých stromů poražených v 19. století byla odhadnuta na 144 m, což jsou však údaje, které již nelze zpětně ověřit. Nejvyšším žijícím stromem na světě je sekvoj vždyzelená s výškou 115,5 m, objevená roku 2006 a pojmenovaná Hyperion; řada dalších dosahuje výšky přes 110 metrů.[3] Průměr kmene může dosáhnout až 6 metrů, borka je červenohnědá, měkká a vláknitá se širokými hřebeny, může dosahovat tloušťky až 30 cm, což strom činí odolným proti požárům. Strom produkuje tanin, který se ukládá do kůry a chrání ho tak proti hmyzu.

Jehlice jsou čárkovité, až 2 cm dlouhé, uspořádané po obou stranách větévky; na konci jsou špičaté, na líci tmavozelené, na rubu se dvěma bílými pásy průduchů.

Samčí šištice mají barvu žlutohnědou, samičí jsou zelené, jsou umístěny na téže rostlině. Vyrůstají od konce zimy do počátku jara. Plodem je sudovitá až kulovitá červenohnědá šiška, dlouhá až 3 cm, která zraje po dobu jednoho roku.

Červeně rezavě hnědá barva mladých výhonků dala název anglickému označení sekvojí – redwood („červené dřevo“) – i Národnímu parku Redwood, kde je soustěděna většina zbývajících starých porůstů sekvojí.

zdroj